by jáVětšinu svého života jsem bojoval s depresemi a úzkostí. Ale když jsem se stala matkou, cítila jsem tíhu těchto problémů ještě víc. Zpočátku jsem byla zdrcená, nevyspalá a neustále vyčerpaná z toho, jakou daň si na mě vybíralo moje duševní zdraví, spojené s neustálými požadavky na roli nové matky. Trvalo mi roky, než jsem přišel na to, co opravdu potřebuji v těžkých časech – což často spočívalo v prosbě o pomoc.
O dvanáct let později jsem svobodná matka dvou dětí. Musel jsem znovu změnit způsob, jakým se o sebe starám. I když pracuji na plný úvazek rodičovství jen 50 procent svého času, ten čas je nesmlouvavý. Není nikdo, kdo by zakročil a pomohl mi, nechal mě dojít do posilovny nebo mi dokonce v nouzi sebral nějaké potraviny.
Upřímně, baví mě být svobodnou matkou. Jsem jeden ze své svobodné vůle. Ale pochybuji, že bych si tuto cestu tak užíval, kdybych se pravidelně neladil na svůj zdravý rozum. Moje duševní zdraví je mou prioritou téměř nade vším, a to znamená, že je o mě a mé děti dobře postaráno. Vím, že je to pozitivní příklad sebepéče a pochopení mých emočních potřeb – těch, které doufám předám dál.
Zde je šest věcí, které jako svobodná matka dělám každý den na podporu svého duševního zdraví:
1. Dbám na cvičení
Většina z nás ví, že cvičení je pro tělo dobré. Ale víc než fyzické výhody je pro mě cvičení zásadní, abych se cítil dobře emocionálně. I když možná vynechám den nebo dva v měsíci (obvykle kvůli PMS), denně se potím, abych podpořil chemické látky, jako je serotonin. Také mi dodává více energie a pomáhá mi lépe spát.
podobné příspěvky
2. Jdu ven
Dostat se z mého domu, ať už na procházku se psem nebo jen pro dávku vitamínu D na dvorku, je nutnost. Čerstvý vzduch, vánek na mé tváři a přestávka od obrazovky nejsou jen okamžitý restart, ale skvělý způsob, jak upřednostnit zpomalení. Připomíná mi to, že můžu odejít od všeho, co mě stresuje, a dát si pauzu. Někdy je to pauza od práce, psů nebo jen koukání na nádobí ve dřezu. Někdy je to pauza od mých dětí, a to je úplně v pořádku.
Jako svobodná matka nemám v mém světě nouzi o smyslové přetížení. Být mimo svůj domov mi pomáhá setřást monotónnost mého dne a nenechat se jí pohltit.
3. Chodím brzy spát
V minulém životě jsem zůstával dlouho vzhůru a vstával, kdy jsem chtěl. Dokonce i v prvních letech mého rodičovství jsem zůstával vzhůru do půlnoci nebo později, abych měl čas pro sebe. Nyní si udělám čas pro sebe po celý den, takže se nemusím chvatně dívat, číst nebo jen být sám se svými myšlenkami dlouho do noci, abych je získal.
Mým dětem jsem připadá trochu směšný (zvláště můj dospívající chlapec, který chodí spát), ale obvykle jsem v posteli každou noc kolem 21:00. Uvědomil jsem si, jak důležitý je spánek a že ho potřebuji alespoň sedm hodin, abych se cítil dobře.
4. Omezuji konzumaci alkoholu
Nechápejte mě špatně, miluji dobrou margaritu, dobré pivo nebo dobrou sklenku vína. Ale zatímco jsem býval piják pozdě v noci, teď omezuji pití na pár drinků týdně. Za prvé, alkohol ovlivňuje mou schopnost spát celou noc, takže se druhý den cítím méně odpočatý, a to i po pouhých dvou skleničkách.
Ale také vím, že pití v noci způsobuje, že moje tělo produkuje více kortizolu (také známého jako stresový hormon). Takže ten pocit, že se potřebujete napít každý večer kolem 17:00, je víc než jen touha odpočinout si po stresujícím dni – ta noční touha je závislost na alkoholu.
V dnešní době si rád piju, ale vím, že závislost na alkoholu neprospívá mému duševnímu zdraví – přispívá k problémům, se kterými už teď bojuji.
5. Naordinuji si socializaci pro sebe
Často jsou chvíle, kdy se s přáteli vídám jen zřídka. Je to jednoduše proto, že jsem máma, která se polovinu týdne stará o své děti, polovinu dne o práci a zbytek o sebe.
Ale vždycky se mi zhorší, když už je to nějaký čas, co jsem neviděl přátele nebo dokonce mluvil po telefonu. Začínám být trochu osamělejší a vzdálenější a je skoro čím dál těžší dostat se ze zajetých kolejí a plánovat. Proto dbám na to, abych se s přáteli pravidelně vídal. Možná se to nestane každý týden, ale i když se mi nechce, plánuji si dát večeři, drink nebo jen rychlou kávu.
I když je to jedna z nejjednodušších věcí, kterou lze ignorovat, naučil jsem se, že jen trocha socializace dokáže s mou náladou zázraky. Po setkání s přáteli se opravdu cítím o něco lehčí. A to nejen krátkodobě. Obnovení mého pouta s přítelem mi může na několik dní způsobit dobrý pocit a budu ochotnější se brzy znovu spojit.
6. Jsem otevřený vůči svým dětem ohledně svého duševního zdraví
Mnohým rodičům je nepříjemné mluvit se svými dětmi o duševním zdraví. To je zcela pochopitelné, ale pro mě je to nutnost.
Za prvé, nechci, aby měli pocit, že je to jejich chyba, když mám den volna. Zejména jako matka samoživitelka bez podpory si možná budu muset dát pauzu a odstěhovat se od svých dětí, když se cítím přetížená nebo na dně a chci, aby věděly, že to není kvůli ničemu, co udělaly. Mohu říci: „Bojím se,“ a moje děti vědí, co to znamená.
Ale také chci, aby moje děti věděly, že ke mně mohou být otevřené, když bojují se svým vlastním duševním zdravím. Doufám, že mají jazyk a také odvahu podělit se o to, co mají na mysli, protože tento příklad jim byl dán po celý život.
