Už nechci být ten “fit” přítel

“ Páni! Opravdu chceš sníst kousek dortu?”

To byla skutečná věta, která mi zazněla před pár lety, když jsem byl na vysoké škole. Byl jsem v místnosti plné přátel, kteří slavili něčí narozeniny (myslím, že moje spolubydlící) a všichni jedli zmrzlinový dort. Když jsem stál ve skupině s několika mými blízkými přáteli, jeden z nich mi řekl tato slova, když jsem si podával kousek dortu. Představuji si, že její myšlenka byla něco ve smyslu: „Isabel, ta ‚zdravá‘ kamarádka, která nikdy nejí ‚nezdravé jídlo‘, bude jíst dort???“ To nemůže být.“

V té době jsem bojovala se svým vztahem k jídlu a pohybu. Omezil jsem příjem jídla a dodržoval jsem nezdravý, rigidní cvičební režim. Uzdravení mého vztahu k jídlu vyžadovalo čas, úsilí a ochotu jít proti společenským normám. Ale opravdu to stálo za to.

Zdraví je osobní cesta

Někteří lidé považují zdraví za svobodu dělat si v životě, co chtějí, aniž by jim překážely fyzické nebo duševní nemoci. Někteří lidé to považují za bez nemocí, aby tu mohli být pro svou rodinu co nejdéle. Někteří lidé to považují za skvělý pocit z těla a pozitivní vztah k jídlu. Díky všudypřítomné kultuře jídla si o nich mnoho lidí myslí, že jsou hubené. Bez ohledu na to, pojem zdraví není pro každého stejný.

podobné příspěvky

Když jsem vyrůstal, cítil jsem, že mám příliš velká stehna a nemám svaly jako moji fotbaloví kolegové. Nesetkal jsem se s váhovým stigmatem – diskriminací na základě hmotnosti, která podle výzkumů skutečně poškozuje duševní a fyzické zdraví – jak tomu čelí příliš mnoho dětí a mladých lidí ze strany lékařů, přátel, rodiny a dalších. Ale cítil jsem, že moje tělo není dost dobré, že nejsem dost dobrý. Stejně jako mnoho jiných vysokoškoláků jsem se děsil takzvaného „Freshman 15“.

Můj duch (na rozdíl od mého jídla) byl smažený.

Netrvalo dlouho a propukla u mě porucha příjmu potravy. Cesta tam byla plná rodinných problémů, ztrát a pocitů nedostatečnosti. Moje porucha příjmu potravy, včetně restriktivního stravování a nutkavého cvičení, které s tím byly spojeny, se stala úzce spjata s mou identitou. Stal jsem se známým jako „zdravý“ nebo „fit“ přítel, přestože jsem měl velké problémy se svým vztahem k jídlu, tělu a cvičení.

Brzy jsem věděl, že něco není v pořádku. Unavovalo mě každé ráno se probouzet a dělat si starosti s tím, jak budu i nadále dodržovat svévolná pravidla stravování a cvičení, která si moje porucha příjmu potravy vytvořila. Můj duch (na rozdíl od mého jídla) byl smažený.

Moje cesta k uzdravení

Pokud jste se léčili s poruchou příjmu potravy nebo jste pracovali na jejím překonání, víte, že zbavit se kontroly a vytvořit si zdravý vztah k jídlu a svému tělu není snadné. Dá to neuvěřitelné množství práce. Musíte být zranitelní a vypořádat se s částmi sebe sama, které jste vědomě či nevědomě drželi skryté nebo potlačované.

Stál jsem před dilematem: Uvědomil jsem si, že moje identita je tak zapojena do tohoto skutečně neuspořádaného chování – nemluvě o tom, že jsem studentem dietetiky, takže moje identita byla ještě více svázána s výživou. Ale abych se vzpamatoval, musel jsem se té identity zbavit.

Nejste jen jedna věc

Výživová poradkyně, se kterou jsem pracovala při léčbě poruch příjmu potravy, mi řekla něco, co si pamatuji dodnes. Bylo to něco jako: „To, že studuješ výživu, neznamená, že celá tvoje identita musí být výživa.“ Teď se to zdá tak samozřejmé, ale vybuchlo mi to z hlavy. A to se může týkat tolika lidí.

Umím si představit, jakou sílu někteří lidé mají, když slyší tato slova…

• “To, že jste běžec, neznamená, že vaše hodnota spočívá pouze ve vaší schopnosti běžet daleko nebo rychle.”
• “To, že rádi jíš zeleninu, neznamená, že si nemůžeš pochutnat i na dortech nebo sušenkách.”
• “Jen proto, že jste sportovec, neznamená, že vaše hodnota klesá, pokud si musíte vzít volno kvůli zranění.”

Prohlášením, že tak velkou část mé identity jsou moje (narušené) stravovací a pohybové návyky, jsem ignoroval všechny ostatní části mě, které mě tvoří. Potlačil jsem svůj latinidad tím, že jsem se snažil přizpůsobit eurocentrickému ideálu krásy a vyhýbal jsem se své kulturní stravě. Nedal jsem si prostor, abych pocítil radost z jídla a odpočinku.

Navíc jsem nedokázal rozpoznat, jak moje nutkavé cvičení a omezující stravovací návyky poškozují mé vztahy. Vyhýbal jsem se turistice a objevil jsem svou lásku k přírodě, protože to nebylo tak snadno kvantifikovatelné jako moje běžecká a vzpěračská rutina. Nedovolil jsem si prozkoumat tolik jiných aspektů toho, kdo jsem dnes, protože jsem posedlý udržováním identity jako „zdravý“ nebo „fit“ přítel.

Často máme externě vnucené identity, které jsme si ve skutečnosti nevybrali. Nechtěl jsem být tím „zdravým“ nebo „fit“ přítelem, ale tento titul se nakonec stal velkou součástí toho, kým jsem byl. Pustit to bylo klíčem k mému uzdravení, i když bylo nepříjemné bránit se. Pro mě zotavení znamenalo zbavit se určitých identit, abych uvolnil místo pro autentičtější části mě samého, bez ohledu na to, jak se změnilo to, jak mě ostatní vidí. Vím, že mohu růst a rozvíjet se a že svá rozhodnutí nemusím zdůvodňovat před ostatními. Proto ta příhoda s dortem – vím, že můžu sníst dortů, kolik chci.

Budování zdravého vztahu k jídlu a cvičení

Dnes jsem stále rád fyzicky aktivní, ale můj vztah ke cvičení se změnil. Dokonce jsem si dovolil několik měsíců cvičení během své cesty zotavení z poruchy příjmu potravy, aby si moje tělo mohlo odpočinout, kolik potřebovalo.

Místo pohybu, který má pro mě strnulý podtext, nyní používám výraz radostný pohyb. Dává mi to větší flexibilitu při rozvíjení mé praxe a připomíná mi, že to má zlepšit moji pohodu, ne trestat mé tělo. Necvičím každý den stejnou rutinu. Spíše nechávám svou pohybovou praxi dále rozvíjet v závislosti na mé náladě a zájmech. Dny odpočinku jsou pro mě stejně důležité jako dny cvičení. Vyzkoušela jsem zumbu, turistiku, cyklistiku, jógu, barre a další. Zůstávám otevřená nechat svou praxi vyvíjet se.

Pokud jde o jídlo, nejen, že sám praktikuji intuitivní stravování, ale jako výživový poradce pomáhám svým klientům přijmout intuitivní stravování – nedietní přístup ke stravování, který klade důraz na používání vnitřních vodítek spíše než vnějších pravidel a omezení k vedení stravování. Zahrnuje hodnotu všech potravin, od koláčů přes zeleninu až po rýži a další.

Uvědomuji si záměr za mým pohybovým a stravovacím chováním. Pochází z touhy po externím potvrzení nebo touhy po zábavě a pohodlí ve svém těle? Snažím se, aby soudy jiných lidí nepřekážely v mém uzdravení.

Dbám na to, abych respektoval signály svého těla a ujistil se, že jím dostatečně. Často jím víc než lidé, se kterými jím, a jsem s tím v pohodě. Vím, jak je pro můj dobrý pocit důležité dostatečně jíst. Vím, že jíst adekvátně a jíst potraviny, které společnost degraduje, mě nečiní méněcenným. A nemusím to nikomu vysvětlovat, aby to byla moje pravda.

Závěrečné myšlenky

Zdraví a pohoda je taková osobní cesta. Každý z nás má jiné priority a problémy, které ovlivňují naše volby a chování. Moje cesta mě naučila, že abychom byli autentičtí sami se sebou, musíme často zablokovat názory ostatních lidí na naše stravovací a cvičební návyky, abychom se mohli soustředit na to, v čem jsme nejlepší. náš celkovou pohodu.

V důsledku toho jsem zavrhl svou identitu „zdravého“ a „fit“ přítele. Protože jsem mnohem víc než to.